Z odpovědi Františka Palackého na pozvání do Frankfurtu na zasedání Všeněmeckého parlamentu

„…Sem Čech rodu slovanského i se vším tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal sem se zcela i navždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale odjakživa zvláštní a sám o sobě stávající…

Žádný národ na zemi nemá práva žádati, aby k jeho prospěchu soused jeho sebe sám obětoval, žádný není povinen pro dobrého souseda svého sebe sám zapřít nebo obětovati.

Příroda nezná žádných ani panujících ani služebných národův. Má-li svazek, který spojuje více rozličných národův v jeden politický celek, bytí pevný a trvanlivý, nesmí žádný národ míti příčiny obávati se, že tímto spojením přijde o některý z nejdražších statkům svých, naopak, každý musí míti jistou naději, že v odstřední moci nalezne ochranu i záštitu před možnými přechmaty sousedův přes čáru rovnosti…“

V Praze dne 11. dubna 1848

ČNL